Každý program má svá omezení a Excel v tom není výjimkou. Některá omezení jsou dána pevně danými limity, u jiných závisí na množství dostupné operační paměti a mohou se tedy lišit i v závislosti na výkonu konkrétního počítače.
NahoruPočet řádků a sloupců na listů
Pokud používáme formát XLSX (výchozí formát ve verzi Excel 2007 a ve všech novějších verzích), tak můžeme na každém listu využívat až 1 048 576 řádků a 16 384 sloupců (poslední sloupec nese označení XFD). Pokud bychom si chtěli tyto limity prakticky ověřit, tak stačí v prázdném listu stisknout postupně zkratky Ctrl+↓ a Ctrl+→. Dostaneme se tak rychle do poslední buňky na listu.
Celkem tedy máme teoreticky na každém listu k disposici přes 17 miliard buněk. Zatímco počet sloupců je snad téměř vždy dostatečný, tak počet řádků může být někdy limitující. Více než milión řádků asi jen stěží ručně napíšeme, ale automatizované systémy ho za nás mohou vygenerovat celkem snadno.
Starší formát XLS (výchozí formát do verze 2003) byl v tomto ohledu mnohem více omezující – jeho listy totiž zvládali pojmout maximálně 65 536 řádků a 256 sloupců. A není ani nutné mluvit v minulém čísle. Šance, že se potkáme s verzí 2003 není příliš vysoká, ale formát XLS dosud používají některé informační systémy jako svůj formát pro export dat. Mohli bychom tak narazit na problém související s rozdílným počtem řádků v obou verzích. Řekněme, že pracujeme ve formátu XLS a chceme vytvořit vzorec, který bude odkazovat na celý sloupec v jiném sešitu uloženém ve formátu XLSX.
Při pokusu o potvrzení takovéhoto vzorce bude zobrazeno chybové hlášení a jediným řešením je neodkazovat na celý sloupec, ale jen na konkrétní oblast (např. na maximální podporovanou oblast ve tvaru A1:A65536.
Pokud by se někdo podivoval podivným nezaokrouhleným číslům použitým jako limity pro počet řádků a sloupců, tak se jedná o mocniny u počítačů zásadního čísla dva. Tak např. 65 536 je 214 a 1 048 576 je 220.
NahoruPočet listů v sešitů
Počet listů v sešitu není limitován pevně daným číslem, ale dostupnou kapacitou operační paměti. Listů s malými tabulkami tedy můžeme mít v sešitu bez větších problémů stovky, kdežto u listů s velkým množstvím dat můžeme narazit na problémy již u jejich jednotek. V případě zahlcení operační paměti se Excel v lepším případě ozve chybovým hlášením, kdežto v tom horším se rovnou zhroutí.
NahoruLimity při tvorbě vzorce
S několika limity se můžeme setkat i při tvorbě vzorců. Omezena je např. délka vzorce, a to na 8 192 znaků. Při překročení této meze dojde k zobrazení dosti zavádějícího chybového hlášení, které nám s nalezením příčiny problému asi moc nepomůže.
Narazit můžeme i na omezený počet argumentů (parametrů), které dokáže pojmout jedna funkce. Některé funkce mají jasně daný počet argumentů (např. funkce KDYŽ tři, funkce SVYHLEDAT čtyři apod.), u jiných funkcí se ale může počet použitých argumentů lišit případ od případu (např. u funkce SUMA). U funkcí druhého druhu bychom pak mohli narazit na obecný maximálně možný počet 255 argumentů. Chybové hlášení, které se při překročení tohoto limitu zobrazí, je shodné s hlášením o překročení počtu argumentů u funkcí s jejich pevně daným počtem.
Pozn.: limit 255 neznamená, že např. u funkce SUMA nemůžeme sčítat více než 255 buněk současně. To jistě můžeme. Limitován je nikoliv počet buněk, ale počet argumentů, přičemž argumentem funkce SUMA je oblast – nemůžeme tedy sčítat více než 255 oblastí najednou.
Omezeno je i vnořování funkcí, kdy argumentem jedné funkce je jiná funkce a argumentem této funkce je další funkce atd. (nejčastěji se takto opakovaně do sebe vnořují funkce KDYŽ). Maximální počet úrovní vnoření je 64 (ve verzi Excel 2003 bylo možné provést maximálně 7 vnoření). Při pokusu o překročení dovoleného počtu vnoření se zobrazí chybové hlášení.
Možná by někdo mohl mít…
